Druhy slov
Druhy slov - ohebné slovní druhy, které skloňujeme
1. podstatná jména | jedná se o názvy osob, zvířat, věcí a názvy pro vlastnosti, děje a vztahy |
2. přídavná jména | vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem |
3. zájmena | zastupují podstatná a přídavná jména nebo na ně ukazují |
4. číslovky | mají význam číselný, označují počet, pořadí... |
- ohebné slovní druhy, které časujeme
5. slovesa | vyjadřují děj, a to činnost nebo stav |
- neohebné slovní druhy
6. příslovce | vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu... |
7. předložky | vyjadřují bližší okolnosti, patří k podstatnému jménu |
8. spojky | spojují slova, věty |
9. částice | uvozují věty, něco hodnotí, vytýkají |
10. citoslovce | vyjadřují city, nálady, označují zvuky... |
Předmět
- vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, které slovesný děj přímo zasahuje
nebo kterých se nějak přímo týká (četl mi dopis, podobný otci),
- závisí na slovese (přídavném jméně),
- závislost je vyjádřena řízeností = pádem, ptáme se pádovými otázkami (kromě
- vyjádřen podstatným jménem, zájmenem, infinitivem
- slovesa:
předmětová (na nich může záviset předmět, př.: učit se, přemýšlet),
bezpředmětová (předmět na nich záviset nemůže, bývají rozvita
příslovečným určením, př.: spím, ležím, jedu).
Přívlastek
- blíže určuje, omezuje význam podstatného jména (zájmena),
- závisí na podstatném jméně, zájmeně,
- závislost je vyjádřena: I
1. shodou (v pádě, čísle a rodě - shodný přívlastek: vysoký strom),
2. řízeností (lov ryb),
3. přimykáním (dům na náměstí),
- bývá vyjádřen: přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, infinitivem, podstatným jménem v pádě prostém nebo předložkovém.
Rozlišujeme přívlastek:
shodný - shoduje se v rodě, čísle, pádě, vyjádřen přídavným jménem,
zájmenem, číslovkou; stojí obvykle před řídícím podstatným jménem.
př.: mladší bratr, můj bratr, první bratr, město Praha, neshodný - neskloňuje se s řídícím podstatným jménem, klade se za řídicí
podstatné jméno, př.: Petr z Perknova, dar lásky.
Přísudek - predikát
- je základní větný člen
- tvoří s podmětem základní skladebnou dvojici Jana čte. ( podmět + přísudek )
- vyjadřuje, co podmět dělá ( Jana čte. ), co se s ním děje ( Film končí. ) nebo jaký je ( Strom je zelený. )
- je vyjádřen: - slovesem ve tvaru určitém - přísudek slovesný ( Jana čte. Jana je pozvána.)
- jménem se sponou - přísudek jmenný se sponou ( Karel je zahradníkem. )
- pouze jménem - přísudek jmenný beze spony ( Vstupné dobrovolné. )
- s podmětem se shoduje v osobě a čísle Jana čte. (3. osoba jednotného čísla )
- ptáme se na něj otázkou: - Co dělá podmět? ( Čte. )
- Co se cěje s podmětem? ( Končí. )
- Co se říká o podmětu? (Čte. Končí. Je zelený.)
Příslovečné určení - adverbiale
- je rozvíjející větný člen
- závisí na slovese ( Kráčel pomalu. ), přídavnému jménu (Kráčející pomalu.) nebo příslovci (Velmi pomalu)
- vyjadřuje okolnosti a vztahy
Druhy příslovečných určení *: Ptáme se: Příklady:
- místa - kde, odkud, kudy, kam ( Odjel do Prahy . )
- času - kdy, odkud, jak dlouho ( Udělá to zítra. )
- způsobu - jak, jakým způsobem ( Učí se svědomitě. )
- míry - jak hodně ( Příliš dlouze. )
- příčiny - proč, z jaké příčiny ( Pro neznalost neobstál. )
- účelu - proč, za jakým účelem ( Hrál pro potěšení. )
- podmínky - kdy, za jaké podmínky (Při vší ochotě se to podařilo. )
- přípustky - i přes jakou skutečnost ( Přes všechny potíže to dokončil. )
- bývá vyjádřeno: - příslovcem ( Vra? se brzy. )
- podstatným jménem
- s předložkou, bez předložky ( Přijel na nádraží. Halou se ozývá hudba. )
- zájménem - s předložkou ( Prošel kolem ní. )
- neurčitkem ( Bratr šel nakoupit. )
- může být: - holé ( Přijede zítra. )
- rozvité ( Mluví velmi dobře. )
- několikanásobné ( Podíval se doprava i doleva. )
Méně obvyklé druhy příslovečných určení:
- prostředku ( Jel autem. - čím )
- původu ( Vyrábět ze dřeva. - z čeho )
- původce děje ( Byl ujištěn přítelem. - ve větách s trpným rodem )
- výsledku děje ( Proměnil se v havrana. - v co, koho )